Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě u Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě
Moje nevěsta by byla dcera ševcova z domu Kamińskich odněkud ze Lvova kochał bym ją i pieśćił chyba lat dwieśćie
Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona
Mluvila by polsky a trochu česky pár slov německy a smála by se hezky jednou za sto let zázrak se koná zázrak se koná
Kdybych se narodil před sto lety byl bych vazačem knih u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych
Měl bych krásnou ženu a tři děti zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti celý dlouhý život před sebou celé krásné dvacáté století
Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době u Larischů na zahradě trhal bych květy má lásko tobě
Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru slunce by zvedalo hraniční závoru a z oken voněl by sváteční oběd
Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká bylo by léto tisíc devět set deset za domem by tekla řeka
Vidím to jako dnes šťastného sebe ženu a děti a těšínské nebe ještě že člověk nikdy neví co ho čeká
Tesinska
Kdybych se narodil před sto lety
v tomhle městě
u Larischů na zahradě trhal bych květy
své nevěstě
Moje nevěsta by byla dcera ševcova
z domu Kamińskich odněkud ze Lvova
kochał bym ją i pieśćił
chyba lat dwieśćie
Bydleli bychom na Sachsenbergu
v domě u žida Kohna
nejhezčí ze všech těšínských šperků
byla by ona
Mluvila by polsky a trochu česky
pár slov německy a smála by se hezky
jednou za sto let zázrak se koná
zázrak se koná
Kdybych se narodil před sto lety
byl bych vazačem knih
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti
a sedm zlatek za to bral bych
Měl bych krásnou ženu a tři děti
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti
celý dlouhý život před sebou
celé krásné dvacáté století
Kdybych se narodil před sto lety
v jinačí době
u Larischů na zahradě trhal bych květy
má lásko tobě
Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by
sváteční oběd
Večer by zněla od Mojzese
melodie dávnověká
bylo by léto tisíc devět set deset
za domem by tekla řeka
Vidím to jako dnes šťastného sebe
ženu a děti a těšínské nebe
ještě že člověk nikdy neví
co ho čeká